sobota 21. prosince 2013

R. J. Palaciová - (Ne)obyčejný kluk

(Ne)obyčejný kluk je strašně laskavá kniha.
To byla první myšlenka, která mě napadlo, když jsem přečtenou knihu odkládal.
Zavřel jsem oči, knihu stále položenou na klíně a v mysli si znovu přehrál děj.
Pořád mi to v hlavě vyskakovalo: laskavá.
A to i přes to, že se jedná vlastně o dost smutný a pohnutý život chlapce, který se narodil s hodně špatně rozdanými kartami.


Knihu jsem nalezl v dětském oddělení a zdá se, že je to tak správné ... August, hrdina románu, je desetiletý kluk a ikdyž si svých deset let moc nevybavuju a nejsem si jist, jaké knihy jsem v té době četl, věk kolem deseti let by mohl být +/- ten startovní rok čtenáře.
Konečný věk je ale neomezený, protože to není vyloženě dětská kniha. Rozhodně má co nabídnou dospělému čtenáři s otevřeným srdcem. O to víc tátovi (a mámě).

Jak už název (a naprosto úžasný obal) napovídá, August je (ne)obyčejný kluk.
Má rád Hvězdné války, svoji sestru, svého psa, své rodiče ... má svůj běžný klučičí život.
Ale August má i něco navíc.
Má tvář, která se stvořiteli moc nepovedla, vypadá jako surealistický obraz šíleného malíře na drogách. Obraz, který ještě než stihnul zaschnout, tak zmokl a trochu se roztekl a rozmazal.
Někdo se narodí jako krásné dítko, někdo se narodí jako mírně ošklivé dítko a někdo se narodí jako dítko Sloního muže Davida Lynche. No a August je ten poslední případ.


Jako čtenáři přicházíme do Augustova života v období, kdy jde poprvé do školy.
Do páté třídy druhého stupně. Doposud jej máma učila doma, ale nastal okamžik, kdy se August musí začlenit do běžného života a vymanit se zpoza ochranných křídel svého Anděla a čelit žití vlastní osobností.
Naštěstí je to naprosto (ne)obyčejný kluk se svými radostmi a starostmi a my (stejně jako jeho okolí) si pomalu zvykáme na jeho vzhled.
Ze začátku si zakryjeme rukou ústa, pak jej politujeme, ale když jej více poznáme, tak nějak pomalu zapomínáme na jeho obličej.
Protože August je chytrý a vtipný malý kluk, který si získá naše srdce.
A stejně tak získává i srdce svého okolí, svých spolužáků. Ikdyž to vůbec nemá lehké a musí čelit mnoha skrytým a neskrytým nástrahám běžného života.

Kniha je úžasná také v tom, že se dozvíme mnohem více, než jak to vše prožívá August.
Ze začátku nám to vše vypráví sám August. Pak přestane a vracíme se zpět na začátek.
A celé to vidíme očima jeho sestry.
Dozvíme se jak se žije sestře (ne)obyčejného bratra, s čím vším se musí vyrovnávat ona sama a jaký dopad to má na její život.
To samé se pak opakuje z pohledu kamaráda Augusta.
A pak zase vypráví August a tak stále dokola, autorka nám předkládá různé uhly pohledu až konečně i čtenář hledá ten svůj, zatažen do myšlenek co kdby ...
Děti ten příběh učí ohleduplnosti a laskavosti ... a dospělé vlastně tomu samému.

Stále jsem měl tu dočtenou knihu v klíně, pohladil jsem svého syna (který spal vedle mě) a zakryl jej svými ochrannými křídly.
I kdyby byl výtvorem surealistického stvořitele, stále to bude pro mě ten nejkrásnější kluk pod sluncem.
A o tom ta kniha pro mě je.
O tom, že svět je plný (ne)obyčejných dětí, ikdyž většina z nich má obličej v pořádku ...

Nádherná kniha!

(Ne)obyčejný kluk
Napsala R. J. Palaciová
Z anglického originálu "Wonder" přeložila Renata Greplová
Vydal Knižní klub (2013, první vydání)
www.bux.cz
320 stran

Určeno pro děti od 10 let

pondělí 16. prosince 2013

Tereza Václavková .:. Jůlinka z jedlé zahrádky

Jůlinku jsme tu na blogu už jednou měli.
Představila nám ji 



















 Jo a nemyslete si, že je to jen takový krátký roztomilý příběh pro děti, který vám dospělákům nic nedá. Co vás nemá!
Naučíte se poznávat pár užitečných plevelů a bylinek (včetně podob jejich semínek) a dozvíte se, k čemu všemu jsou dobré a co vám třebas vyléči či čím vám uleví.
Sice to není čarodějná kniha o bylinkách, ale stačí na to, abyste se na začátku letošní zimy těšili na daleké jaro o to víc ;-)

P.S. Doufám že mě spisovatelka Tereza nezklame a dočkám se knihy, kde Jůlinka odhalí kouzlo kompostování ;-)

Jůlinka z jedlé zahrádky
Napsala a ilustrovala Tereza Václavková
Vydalo nakladatelství Verzone, s.r.o. (2013), 1. vydání
www.verzone.cz
www.terezavaclavkova.com

Určeno pro děti od 3 let

pátek 13. prosince 2013

Studio PLAYOFFICE a jejich Secret Reading

V některých pohádkách jsou skříně, ve kterých jsou skryté chodby do tajných světů ... otevřete dveře, vlezete do skříně s rozsvícenou baterkou a dveře za sebou zavřete.
A jste tam.
V klidu a bezpečí, ve světě fantazie ... kdo by po takové skříni netoužil?

Zdá se, že madridské kreativní studio PLAYOFFICE (www.playoffice.es) po takové skříni od malička toužilo, až ji jednoho dne prostě vymyslelo.
A protože se v jejich skříni tajná chodba nevytvořila, pochopili, že ji budou muset vytvořit také sami ... no jistě, jak jinak vytvořit brány do jiných světů, než pomocí knihy?
A tak vznikla skříň Secret Reading ... co bych za takovou skříň v dětství dal! ... a vlastně nejen v dětství :-)

Více fotek na www.playoffice.es

úterý 10. prosince 2013

Radovan Lipus .:. O smutné továrně

Tak jo ... budu upřímný.
Ikdyž jsme si tuhle knihu vypůjčili z dětského oddělení naší městské knihovny, nepůjčil jsem ji primárně pro syna, ale pro sebe.
Já mám prostě pro továrny všeho druhu slabost.
Příjdou mi romantické, krásné a tajemné ... ikdyž uznávám, že pracovat v nich už tak romantické není. Vím to, zkoušel jsem to.
Staré továrny jsou umělecká díla. Jejich úžasná architektura je prostě něco, co se v dnešní době moderních továrních hal nenosí ... no, ale to jsem trochu odbočil.
Prostě, jakmile jsem z titulní stránky vyluštil skoro nečitelný název "O smutné továrně", musel jsem ji mít. Ale zaujala mě vlastně už ta titulní stránka, složená ze vzorníku různých látek.
Hebká titulní stránka.
Mám rád knihy, které vznikají z koláže něčeho s něčím a obal této knihy to sliboval ...


... a splnil to, co sliboval! Já takovéhle knihy prostě miluji.
Koláže fotek s textílií, doplněné ilustracemi ... tu něco ustřihnout, tu něco přidat, nalepit.
Můj šestiletý syn občas proti podobným knihám brojí ("To je ale ošklivé") a raději by si vypůjčil mnou opovrhované knihy o Bořkovi stavitelovi nebo fotografické knihy o jeho oblíbených kreslených filmech, ale většinou podlehne mému naléhání a propadne kouzlu netradičního vyprávění ;-)

Kniha O smutné továrně je poetický příběh jedné textilní továrny.
Začíná jejím založením pilným tkadlecem Jakubem (v dobách páry a rakouského císaře) a plynule končí v naší smutné součastnosti s nadějnou vizí do budoucna.

 

Není to velké a složité povídání, je to hravé hraní si s náhodnými verši a ukázka toho, jaký osud mají u nás továrny. Od velkého rozmachu s kvalitní výrobou krásných látek, přes vynucené změny výrobního programu nehezkou druhou světovou válkou.
Následuje optimistický poválečný rozkvět a jásavé nadšení schlazené ledovou sprškou komunistického znárodnění, kdy (pod znakem rudé hvězdy) na kvalitě a kráse továrny zas až tak nezáleží.
Přišlo cinkání klíčemi a kupónová privatizace, která strhla halám střechy a uprostřed dřívějších pracovních místností najednou rostou divoké keře a stromy.
Takový rychlý sled historie České republiky pohledem zůčastněné smutné továrny.
Je-li dítko (obracející stránky spolu s rodiči) zvídavé, naskytne se mu zde prostor pro všetečné otázky.
Proč pan továrník s hvězdou na kloptě musel odejít tam, odkud není návratu a proč tomu druhému nějaký stát sebral továrnu, kterou vybudoval jeho děda?
A proč se krade a proč z toho neudělají cukrárnu?

Je jen na vás, jak hluboko se svými odpověďmi půjdete ...

 
 

Kniha získala ocenění Nejkrásnější dětská kniha Podzimního knižního veletrhu Havlíčkuv Brod 2013

O smutné továrně
Napsal Radovan Lipus
Ilustrace: Veronika Podzimková a David Vávra
Koláže Davida Vávry vznikly z fotografií použitých v knize Industriál_paměť_východiska (nakladatelství Titanic, 2007) a vzorníku textilní firmy Familie Rollfs
Fotografie: Zdeněk Helfert
Grafický koncept a sazba: Zuzana Lednická, Studio Najbrt
Vydalo nakladatelství Meander (2013), 1. vydání
www.meander.cz
45 stran

pondělí 14. října 2013

Franziska Biermannová .:. Líný kocour Josef

To, že jsou domácí kočky líné, vám snad ani nemusím říkat.
To je známá věc.
Ráno se lenivě protáhnou, protřou očka, vynutí si plnou misku jídla a jdou si pak po snídani zase zdřímnout jen proto, aby se dopoledne cvičně prošly po kuchyni a zkontrolovaly, zda už není čas oběda.
Pokud vytoužený čas nenastal, stočí se do klubíčka u topení, aby si nějak zkrátily tu dlouhou dobu, která je dělí od vrchovaté misky.
Ano, kočky jsou líné ... ale není to nic, proti Línému kocourovi Josefovi, který dává slovu "líný" jiný rozměr!


Kocour Josef je tak líný, že ven chodí jen když musí ... odskočit si do keříku. A když někdy zaprší a venku je mokro, to je Líný kocour Josef tak líný, že to sem tam schytá květináč u vchodu.
Prostě Josef je pravý domácí kocour, kterého mimochodem štve jeho soused: ňafající psisko Rudi.
Co čert nechtěl, při jednom tom zcela výjmečném výletě na zahradu, se ti dva sousedé potkají a dojde k neviditelný výměně.
Rudiho opustí (a nenápadně se přestěhuje k Josefovi) jedna nenápadná, malinkatá ... blecha.


A tahle blecha, to je to, oč v celé téhle zábavné knížce běží.
Protože kvůli té malé štípající potvoře dokáže Líný kocour Josef velké věci!
V první řadě výjde ven, protože se doslechne, že blechy rádi mění své pole působnosti ... že rádi přeskakují ze zvířátka na zvířátko.
No a Josef se rozhodne, že ji pošle dál ... rozhlíží se po kraji a hledá tu správnou oběť.



Co vám budu povídat.
Potká spousty zvířátek ze sousedství, jen ta potvora malá kousavá se né a né přestěhovat.
Jakoby jí ve vyhřátem chlupatém kožíšku bylo dobře.
Nakonec se Josef zachová zcela negentlemansky a přitulí se ke kočičí slečně ... a když se konečně toho blešího trápení zbaví, uvědomí si, že milovaný gauč už není tak lákavý a že mu v kocouřím životě něco schází.
Tak to jde hledat ... ikdyby to měla být třeba jen další malá blecha ...


Tuhle milou knihu doporučuje jak všudepřítomná kočka Čestmíra, tak spokojený kluk Hugo.
Mimochodem, když budete opravdu pozorní, občas tu blechu na stránkách knihy uvidíte ...

Líný kocou Josef
Napsala a nakreslila Franziska Biermannová (www.franziskabiermann.de)
Z německého originálu "Der faule Kater Josef", přeložila Hana Linhartová
Vydala Mladá fronta a.s (2013) www.kniha.cz
64 stran

Pro děti od 5 let

pondělí 7. října 2013

Výstava "Světla majáků" Pavla Čecha

Dnes tu pro vás mám pozvánku na výstavu ilustrátora Pavla Čecha, tak pokud nemáte v podzimním počasí kam zajít, tak kultura je to pravé ;-)


úterý 10. září 2013

Ester Stará - Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem

Některé dětské knihy jsou prostě úžasné ... jinak to ani nelze říci.
Jsou voňavé, barevné, laskavé, poučné, zábavné, hladící po duši.
A co víc, jsou přitažlivé jak pro čtyřleté děti, tak pro jejich dospělé rodiče.
Každý si v nich najde to své.
I naše kočka by si tam našla to své, kdyby to byla kočka intelektuálka a ne kočka žrací a chrnící. Jsou v ní totiž i roztomilé myši a ošklivý potkani.


Příběh Chrochtíka a Kvikalky je příběh dvou růžových prasátek, odehrávající se v nádherně ilustrovaném světě.
Vypravěčka nám příběh představuje krátkým jednoduchým textem a postavy knihy ji doplňují svými rozhovory v komixových bublinách.
Stejně tak spolu spolupracují ilustrace a psané slovo.
Nenápadně a nenásilně, sem tam rozeseté, vytvoří doplňující vtipné momenty, které nemají s hlavním příběhem nic společného, ale spoluvytváří tu správnou atmosféru.
Díky tomu se vám může stát, že při dalším čtení čtete mírně jinou knihu.
Už si tolik nevšímáte hlavního toku děje a necháváte se rádi unášet vedlejšími proudy a navštívíte jiný kout obrazu.
Všímáte si těch mikropříběhů vedlejších postav, které vám vykouzlí úsměv na tváři.
Stačí jen chtít a pustit ke čtení tu svojí dětskost ukrytou v nás.


A o čem je vůbec příběh těchto prasátek?
Je to příběh ze života ... toho našeho, lidského.
Žili byli, ona a ona.
Žili v krásném domečku, kolem dobré sousedy a přátelé, prostě se měli dobře.
Měli se rádi a nic jim nechybělo.
Až do toho dne, kdy paní Kvikalka vyslechla, co si vrabci štěbetají na střeše (pardon, vlaštovky to byly, ne vrabci) a pohoda byla pryč.
Protože věčně spokojená něžná duše domácnosti najednou nebyla spokojená. Vlaštovky do ní zasely semínko touhy a touha to byla spalující.
Co když o něco přichází? Co když ji někde čeká něco lepšího, jiného?
A protože Chrochtík svojí Kvikalku miluje a je to správný chlapík, řekl dost, sbalil saky paky, vzal svoji milou za ruku a vydal se s ní do světa.
Aby holka našla to, po čem její srdce touží ...


A toto je kniha plná jejich cesty.
Prasátka, která nikdy nevytáhla kopítka ze své vesnice, se vydala do velkého světa.
Potkávají další a další zvířátka, poznávají nové a nové kraje a do duší se jim začíná vkrádat jisté prozření.
Unavení cestou a počtem prolistovaných stránek jsou k tomu poznání blíže a blíže.
A pak, když jsou u cíle své cesty, zjistí tu odvěkou pravdu.

Všude dobře, doma nejlépe ... a aby jste si to uvědomili, musíte jít za hlasem svého srdce ...


Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem
Napsala Ester Stará, ilustrovala Martina Matlovičová
Vydané nakladatelstvím 65. pole v roce 2013

čtvrtek 25. července 2013

Einar Turkowski - Měsíční květina

Dost často chodí celá naše malá rodina na procházky.
A dost často jdeme na procházku do oblíbeného knihkupectví.
Jen tak, bez peněz ... nasát tu vůni potištěného papíru, vstřebat atmosféru spících knih, čekajících na svého majitele, na svého čtenáře.
Knihy máme hrozně rádi a rádi si je v obchodě jen tak prohlížíme.
Tu vezmeme do rukou, tu pohladíme a potom ji zase zasuneme na své místo.
Koukáme a necháváme se od nich oslovovat.
Při naší poslední knihkupecké procházce mě oslovila jedna útlá knížka.
Už její obálková tvář mi prozradila, že toto bude láska na první pohled.
Mám moc rád jemné kresby tužkou, plné detailů a fantazie ... a tahle krásná a něžná knížka je jich plná ...


Ne, neodnesli jsem si ji domů ... i když jsme celá rodinka (včetně syna) dali všechny drobné z kapes dohromady, smířili jsme se s tím, že momentálně máme leda tak na zmrzlinu.
Ale slíbili jsme jí, že časem (až příjde ten správný okamžik), se pro ni vrátíme.
Nevím, jaký příběh se v ní schovává, nevím, jak moc plynulý je jazyk vypravěče, ale protože ilustrátor i spisovatel je jeden a ten samý pán, nemám strach, že by příběh tuto knihu pohřbil.
Vytáhnul jsem z brašny fotící krabičku a pár fotek jsem si uložil do digitální paměti.
Pro jistotu, to abych nezapomněl.
Někdy hold člověk musí dát na první dojem ... neboj, já se pro Tebe vrátím :-)


Einar Turkowski - Měsíční květina
Doporučeno od 6ti let
32 stran
Vydáno v roce 2010, nakladatelstvím Albatros
K zakoupení (a více info) ZDE

Doporučuje Maaristaan ;-)

čtvrtek 20. června 2013

Ivana Janišová : Alžběta Popleta


Alžbětka má svoje prvé tajomstvo. Má barana. A nie hocijakého – tento uspáva rozprávkami, sype perie z vankúšov a rád sa schováva. Bětka je roztomilé trojročné dievčatko, ktoré po prvý raz prichádza do styku so skutočným životom. Zoznamuje sa s dúhou, snehom alebo s tým nevrlým dievčaťom od susedov, ktoré na ňu neustále vyplazuje jazyk... Nie je vám to niečím nostalgicky známe?

Táto knižka bola výsledkom mojho zúfalého, asi pól hodinového hľadania knižky pre Nini, ku dňu detí. Keďže doma ich máme už celkom požehnane, bolo ťažké vybrať niečo zaujímavé a netradičné Prehrabala som snáď všetky police, až som myslela, že sa tam zosypem. Nič som nedokázala nájsť.



Potrebovala som malú, pekne ilustrovanú knižku, ktorá nebude nudná. Knižku s charakterom a vtipnými krátkymi príbehmi. Už už som to chcela vzdať, keď som odrazu na spodnej poličke uvidela chrbátik knižky s mikro obrázkom baranej hlavy. "to bude ona", preblesklo mi hlavou. Vždy spoznám tú pravú. Ešte predtým, než ju otvorím. Som rodený kniho-snorič.

Opatrne som ju vytiahla a moje srdce poskočilo – Alžběta Popleta! Nini miluje knižky s "důležitými holkami". Rada sa s nimi stotožňuje. A niekedy pri čítaní dosadzujeme jej meno namiesto hlavných hrdiniek. To ju nesmierne baví.





Okrem toho, že knižka hneď po otvorení nádherne zavoňala (áno, je to moj i Ninin fetiš:-), ma zaujalo výrazné a vtipné grafické spracovanie. Nič nie je na svojom mieste – nadpisy sú dúhové a poskakujú po stránkach, zvačšujú a zmenšujú sa, texty sú prehľadne narovnané v pohodlných krátkych stĺpikoch.

Ilustrácie Alžběty Křečkové sú nápadné, zobrazujú zdanlivo obyčajný život, no posobia akoby zo sna. Je to hravé a zábavné.

Všetko v tejto knižke je jednoduché, minimalistické a pre deti ľahko pochopiteľné. Po prečítaní príbehov sa ešte zvykneme rozprávať, debatiť... Kniha k tomu svojimi zápletkami priam nabáda. Nini má pri čítaní veľa otázok a najviac sa jej páči pani Černá (neprezradím o nej viac .-)

Ivana Janišová píše o veciach akoby len tak, naoko bezstarostne, texty zľahka plynú a myslím, že knižku si Nini užije aj keď už bude vedieť čítať sama....




Názov: Alžběta Popleta
Napísala: Ivana Janišová
Ilustrovala: Alžběta Křečková
Grafická úprava: Ivana Kocmanová

Vydalo: AXIÓMA Praha, s.r.o.
Počet strán: 61

možnosť kúpiť tu za 104,- Kč