pátek 30. prosince 2011

Vítání dalšího autora ...

Jak jste si již určitě všimli, máme tu další spřízněnou duši, která se s námi ráda podělí o své tipy na knihy, které by nám neměli uniknout.
Moc rád zde tedy vítám Partyzánskou zahradnici http://guerillastromovka.blogspot.com/ a těším se na slíbenou knihu o Stromovce ;-)

čtvrtek 29. prosince 2011

Duhové pohádky

"Kdysi dávno a dávno byla doba, kdy vůbec žádné barvy nebyly. Svět teprve vznikal a byl bezbarvý, jako kapka vody, jako čiré sklíčko a jako samo nicovaté nic."

A jak se to stalo, že teď je barev nepočítaně a svět rozhodně není nanicovatý? To se můžete spolu s dětmi (svými, ne-svými nebo i bez nich) dozvědět v knížce Daniely Fischerové Duhové pohádky. Společně se slunkem a vším, co roste v zahradě se během sedmi pohádek svět nádherně vybarví a taky vzniknou další důležité věci. Třeba umění domluvit se, soucítění, důvěra, legrace a smích.
Vše je podáno s lehkostí barev duhy, hravostí větru, který na podzim rozfoukává listí, a moudrostí paní spisovatelky, která ale nepůsobí ani v nejmenším mentorsky. Na těchto pohádkách jsem vyrostla, a když po dlouhé době znovu vyšly v nakladatelství Meander (starý ilustrovaný sešit se k mé velké lístosti dávno ztratil), navíc v krásném vydání s ilustracemi Mileny Šafránkové, byl to malý zázrak... Jsem za něj moc vděčná.







středa 7. prosince 2011

Český rozhlas .:. Čajovna a povídání o dětské knize

Jedna spřízněná internetová duše (děkuji Kateřino) mě upozornila na zítřejší rozhlasový pořad na rádiu Český rozhlas 3 - Vltava (http://www.rozhlas.cz/cajovna/aktualne/_zprava/co-nectou-dnesni-deti--982555), který se bude točit kolem dětské knihy:

z webu rozhlasu:  "Ve čtvrtečním vydání Čajovny se zaměříme na knihy pro malé čtenáře. Pro literaturu obecně je předvánoční období klíčové a také dětské čtivo, leckde doplněné o hračky a jiné zábavné předměty, je v některých obchodech zcela nepřehlédnutelné. Vedle stálic typu Krtek nebo Děti z Bullerbynu jsou k mání i zcela mimořádné počiny, někdy až umělecky laděné s velmi netradičním obrazovým doprovodem.


Moderátorka Kateřina Rathouská si do diskuse pozvala zástupce zcela odlišných subjektů. Za malé nakladatele přijde Tereza Horváthová z Baobabu. „Věnujeme se vydávání původních textů a zajímavých překladů. Spolupracujeme s nastupující generací výtvarníků. Organizujeme a iniciujeme menší kulturní akce zaměřené na propagaci nekomerční literatury a divadla, pořádáme literární čtení a výstavy,“ píše se na webových stránkách baobab-books.net

Za velké domy dorazí programový ředitel beletristických nakladatelství společnosti Albatros Media Ondřej Müller. Společně s nimi usedne za jeden stůl také Joachim Dvořák z Labyrintu, který se orientuje na dospělé publikum, svou edicí Raketa se však snaží oslovit „děti chytrých rodičů“. Mezi autory tu dominuje Petr Sís s ilustrovanými knížkami Zeď / Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, Strom života nebo Ptačí sněm.


V debatě budeme hledat mimo jiné odpovědi na otázky, co dnes děti zajímá, jaká témata na trhu podle názoru hostů chybí, po čem nejčastěji v knihkupectvích sahají matky a otcové a co vybírají pro své potomky, které tituly se zaplatí samy a které je třeba podpořit dotací, pokusíme se také porovnat situaci v České republice se zahraničím a připomeneme zvýšení DPH s jeho možnými důsledky."

Takže když budete mít zítra (čtvrtek 8.12)  v 19.00 čas, tak si k tomu brouzdání Internetem pustěte rádio a poslouchejte.
A když to nestihnete, tak po pár dnech bývají na http://www.rozhlas.cz/cajovna/portal/ umístěny záznamy pořadů.
Hezký večer ;-)

neděle 4. prosince 2011

Ťukám,s farbou tancujem

Kniha ktorú Vám chcem dnes predstaviť mi naozaj veľmi učarovala. Priznám sa,sama som človek,ktorý viac vníma farby než slová a myslím,že u detí je tomu rovnako. Autorom tejto útlej knižočky je Hervé Tullet a je to vlastne hračka,ktorá rozvíja pozornosti,orientáciu na ploche,číselné predstavy a zrakové vnímanie predškolských detí.

Priznám sa,zabavila som sa.A to som dospelý človek (teda snažím sa tak tváriť)
Mohla som ťukať do bodiek, naháňať ich pomedzi stránky.Och koľká radosť bodkovaná.

Ak ešte hľadáte vianočný darček.Toto. Neváhajte!




sobota 3. prosince 2011

Martin Vopěnka .:. Spící město


Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem si tuto knihu koupil vlastně pro sebe, pod záminkou, že do ní Hugo časem doroste.
Je to totiž kniha pro větší děti (na přebalu se píše, že od jedenácti let) a já si říkám, jestli i to není moc brzo.
Ta kniha totiž balancuje na hranici dramatu a psychologického hororu a jako otce malého kluka mi nedala spát.
Protože v ní jsou všechny ty strachy, které mě děsí, když popustím uzdu své ustrašené fantazie a říkám si, co by s ním bylo, kdyby se nám, jeho rodičům, něco stalo.


Autor Martin Vopěnka je otec čtyř dětí a jako takový ví, jak seknou do citlivého místa.
Na nic čtenáře nepřipravuje a rovnou je probudí do noční můry. Přitom ale citlivě a čtivě, se zvláštní tajemnou atmosférou stylu psaní.


Čtyři sourozenci se o víkendu probudí a rodiče ještě spí.
Jsou to hodné děti a tak nezlobí, rodiče nechají spát a tiše si užívají sobotního rána.
Až hlad je k poledni upozorní, že možná není všechno v pořádku, když máma s tátou stále spí.
Spí, i když se je děti snaží probudit, jen tak lehce oddechují a ani se nehnou.
Hodně brzy sourozenci zjistí, že svět se změnil a na celém světě všichni rodiče zůstali spát.
Vzhůru zůstali jen děti a lidi, kteří děti nikdy neměli.
A většina těch lidí, kteří děti nikdy neměli, mají k dětem zvláštní vztah ... většinou hodně zvláštní.
Pana Spisovatele jsem začal nenávidět ve chvíli, kdy sourozenci narazili na autobus plný dětí a řidič je přesvědčil, aby posadili nejmladšího brášku do autobusu s tím, že jej odveze do školky, kde se o něj postarají.
Že za ním budou moci chodit kdykoliv na návštěvy a že se tam bude mít opravdu dobře.
No jasně, nebyl to hodný strejda ... parchant to byl a Samuela (tak se prcek jmenuje) odvezl daleko.
Jestli to musíte vědět, tak na místo, kde těch malých dětí bylo víc a kam si pro ně chodili tlustí pánové z Německa a byli pěkně spocení.
Knihu jsem chtěl zahodit ve chvíli, kdy autobusák vyhodil dvě malé pokakané děti z autobusu a nechal je někde u cesty svému osudu.
Chápete to? Mohl to být můj, skoro čtyřletý syn, někde u cesty daleko od domova.
Kluk, který se bojí bubáků, by stál u cesty a nevěděl kam jít.
A pana Spisovatele ty děti vůbec nezajímají, protě je tam nechá a jede si dál na vlně děsuplného příběhu.
To jen já musím myslet na to, co všechno se jim mohlo stát a jestli náhodou u té cesty neumřeli.


No a když zbývajícím třem sourozencům došlo, jakou strašnou chybu s tím autobusem udělali, tak se vydali jej hledat.
No a ta kniha je o hledání ztraceného bratra ve světě plného ožralů, všehoschopných puberťáků, ouchylů a lidí, kteří jsou prostě na straně temna.
Jediní hodní lidé jsou tam děti, dredatý holky a trampíci ...

Je to prostě strašný příběh, který vám jen tak nedovolí knihu odložit, protože se prostě musíte přesvědčit, že to dopadne dobře.
A víte co? Ten tyran spisovatel už píše druhý díl ... protože děti si myslí, že zlo musí být potrestáno, že se mu dobro musí postavit!
Pane Martine, jestli tam zase necháte stát nějaký děti u cesty, tak mě opravdu vytočíte ... ;-)

Mimochodem, ilustrace Daniely Olejníkové udělaly pomyslnou tečku nad tím hrůzným příběhem. Obdivuhodně trefila náladu, jakou jsem z knihy měl a provází děj trefnými kresbami umocňující zážitek.
Prostě moc povedená kniha!

Webová stránka knihy: http://www.spicimesto.cz/
Ukázka k přečtení: http://www.fragment.cz/download/stahuj/spicimesto_ukazka.pdf